Polský Černobyl: Sověti měli v uzavřeném městě kino i bazén

Jen necelých 150 kilometrů vzdušnou čarou od Liberce se nachází místo, které připomíná kulisy postapokalyptického filmu. Polské Pstrąże bylo desítky let uzavřeným sovětským vojenským městem, kde vojáci žili se svými rodinami a měli vlastní školu, nemocnici i kino. Zatímco místní Poláci bojovali s nedostatkem zboží, za branami vojenského areálu se žilo podle jiných pravidel. Po odchodu Sovětů v roce 1992 město osiřelo a získalo přezdívku Polský Černobyl. Pstrąże leží v západním Polsku nedaleko města Szprotawa, na území Dolnoslezského vojvodství. Přestože se nachází relativně blízko České republiky, jeho historie zůstává pro řadu lidí neznámá.
Cesta z Prahy trvá podle Mapy.cz zhruba čtyři hodiny. Trasa vede přes Liberec a Zhořelec, v ideálním případě měří 257 kilometrů.
Dříve se místo označovalo jako Strachów. Bylo obehnáno ploty a zdmi a informace o dění uvnitř vojenského areálu byly omezené. Objevovaly se také spekulace, že se zde nacházely jaderné zbraně. Tyto pověsti však nelze bez spolehlivých důkazů považovat za potvrzený fakt.
Přísné zabezpečení a dlouhodobá přítomnost sovětské armády přispěly k tajemné pověsti celého místa. Jeho příběh přitom začal mnohem dříve, než do oblasti dorazili sovětští vojáci. Historie někdejšího Pstrąże se začala psát v roce 1901. Tehdy se původně německá ves Pstransse postupně proměňovala v rozsáhlý vojenský areál s kasárnami, velitelskými budovami a zázemím pro vojáky.
Komplex obklopovaly lesy a s okolním světem ho spojoval mimo jiné betonový most přes řeku Bóbr. Strategický význam místa se projevil především na konci druhé světové války.
Ustupující německé jednotky se rozhodly most vyhodit do povětří, aby zkomplikovaly postup Rudé armády. Sovětská vojska však areál obsadila a následně jej přizpůsobila vlastním potřebám.
Z někdejšího německého vojenského komplexu se stalo uzavřené sovětské městečko, které po několik desetiletí fungovalo prakticky jako samostatný svět. Vojáci zde žili nejen v kasárnách, ale také se svými rodinami. Pstrąże nebylo jen vojenskou základnou. Aby zde mohly dlouhodobě žít rodiny sovětských vojáků, vznikla v areálu kompletní infrastruktura.
Obytné bloky byly postaveny z prefabrikovaných betonových panelů v typickém socialistickém stylu. Těmto budovám se říkalo „leningrady“. Nechyběla škola, školka, nemocnice ani rozsáhlé stravovací zázemí.
„Povídalo se, že komponenty pro výstavbu byly dovezeny až z Ruska. Vedle obytných bloků byla postavena škola, školka, nemocnice a veškerá infrastruktura nezbytná pro provoz vojenského městečka. Stálo zde dokonce i kino a dvě obrovské jídelny s kuchyní mezi nimi,“ popsal web Zagan Nase Miasto.
Pro obyvatele šlo o uzavřený svět, který měl vlastní služby i zásobování. Podle vzpomínek místních navíc sovětští vojáci disponovali zbožím, které bylo v okolních polských obchodech často nedostupné. Přestože bylo Pstrąże přísně střežené, mezi sovětskými vojáky a obyvateli okolních obcí postupně vznikly obchodní vztahy. Lidé od vojáků nakupovali nebo směňovali zboží, které se jinde shánělo jen obtížně.
„Byla to běžná směna za peníze. Přiváželi zlato, televize, věci, které jsme prostě neměli,“ uvedl Józef, kterého citoval polský deník Wyborcza. „V našem obchodě neměli nic a oni měli všechno. A kolik sladkostí a sušenek tam měli!“ doplnil.
Obchodování navíc nemuselo probíhat pouze přímo v areálu. Někteří vojáci nabízeli zboží také v okolních vesnicích. „Někdy nebylo třeba nikam chodit. Vojáci sami chodili po vesnici a prodávali cigarety nebo konzervy,“ vzpomíná její sousedka Anna Trechanowská.
Vzpomínky místních ukazují na výrazný kontrast mezi každodenním životem v okolních obcích a podmínkami uvnitř sovětského městečka. Zatímco v polských obchodech často chybělo zboží, sovětští vojáci měli podle pamětníků přístup k řadě výrobků, které byly jinde obtížně dostupné.
Zásadní zlom přišel v roce 1992, kdy sovětská vojska Pstrąże opustila a areál převzala polská armáda. S odchodem vojáků skončila jedna dlouhá kapitola historie tohoto místa. Pro některé obyvatele okolních vesnic však odchod nepředstavoval jednoznačný důvod k oslavám.
Za desetiletí soužití totiž vznikly mezi místními a obyvateli vojenského městečka vazby založené na každodenním kontaktu i obchodování. „Rusové odsud odcházeli se slzami v očích. Měli se tu dobře. A nám došlo uhlí,“ popsala Teresa Jackiewicz. Její vzpomínka odkazuje na skutečnost, že sovětská posádka měla vlastní zásobování a uhlí pro ni představovalo dostupný zdroj energie. Někteří místní si podle vzpomínek mohli od vojáků palivo také opatřit.
Po odchodu armády však městečko ztratilo svůj původní účel. Obytné bloky, které ještě nedávno sloužily vojákům a jejich rodinám, zůstaly prázdné. Budovy začaly chátrat a areál se postupně proměnil v opuštěnou zónu.
Přezdívku Polský Černobyl získalo Pstrąże kvůli svému opuštěnému vzhledu, chátrajícím budovám a atmosféře místa, které lidé náhle přestali obývat. Nejde o označení jaderné havárie, ale o přirovnání k opuštěným oblastem, kde zůstaly jen pozůstatky někdejšího života.
V bývalém vojenském městečku se nacházely prázdné bytové domy, nevyužívané komunikace i další objekty, které postupně podléhaly zubu času. Před přibližně deseti lety přistoupila polská armáda a místní úřady z bezpečnostních důvodů k rozsáhlým demolicím. Většina sovětských bytových domů a dalších chátrajících staveb zmizela.
Dnešní návštěvníci tak na místě najdou především otevřené plochy, zarůstající základy, hromady suti a asfaltové silnice, které vedou mezi prázdnými prostranstvími. Některé starší německé objekty a technické stavby demolici přežily.
Z původního městečka toho zůstalo jen málo. Přesto lze z jeho pozůstatků vyčíst, jak rozsáhlý komplex zde kdysi fungoval. Pstrąże neztratilo svůj vojenský význam ani po zániku sovětského městečka. Podle polských médií dnes areál a jeho okolí slouží k výcviku armády a záchranných složek.Volné plochy a zbytky zástavby poskytují prostor pro taktická cvičení v prostředí připomínajícím městskou zástavbu. Ruiny se využívají také při tréninku záchranářských psů, kteří se učí vyhledávat osoby zavalené v sutinách. V oblasti se konají rovněž vojenská cvičení a testování techniky.