Rallye jako osud: Dějiny nejslavnějšího drsného závodu jménem Dakar

Rallye Dakar, synonymum pro extrémní vytrvalost a dobrodružství, přitahuje motoristické nadšence z celého světa. Od svého vzniku před téměř 50 lety se stal prestižní výzvou, kterou přijali i čeští jezdci. Tento náročný závod, odehrávající se v nehostinných pouštních podmínkách, však nese i tragické příběhy, včetně ztráty jeho zakladatele Thierryho Sabina. Rallye Dakar nebo jednoduše Dakar, podnik dříve známý jako Rallye Paříž–Dakar, je každoroční motoristický podnik pořádaný agenturou Amaury Sport Organisation - ASO. Jedná se o vytrvalostní terénní závod, který projíždí mnohem náročnějším terénem než konvenční rallye, a používaná vozidla jsou obvykle skutečná terénní vozidla a motocykly, než jen upravená silniční vozidla.

Většina soutěžních speciálních úseků vede terénem, při němž se projíždějí písečné duny nebo i bláto. Startujícím se do cesty staví i kameny nebo skáliska. Etapy závodu se pohybují od krátkých vzdáleností až po 800–900 kilometrů za den. Únava řidičů, nedostatek dovedností a nerovný terén obvykle vedou k nehodám a vážným zraněním, někdy až s fatálními následky. Letošní ročník Rallye Dakar je 48. v pořadí.

Za vznikem tohoto extrémního závodu stál francouzský motocyklový a automobilový závodník Thierry Sabine (13. června 1949, Neuilly-sur-Seine, Francie – 14. ledna 1986, Goulma, Mali).

Ten se měl v roce 1976 podle české verze portálu wikipedia na motocyklu Yamaha XT500 zúčastnit těžké Rallye Abidžan-Nice 1976 z Pobřeží slonoviny do Francie, která vedla náročným terénem v poušti. Sabine se v Térene ztratil a poté, co u došel benzín, bloudil tři dny bez vody a jídla, než narazil na civilizaci. Podle portálu Autokaleidoskop jej mělo vyčerpaného objevit malé letadlo.

Dakar retrospective 1997 – 2007, stejně jako anglická verze wikipedie, však uvádí, že k příhodě, která Sabineho vedla k organizování extrémního závodu došlo o rok později. Nicméně zážitek se stal přímým katalyzátorem pro vznik Rallye Dakar.

Jako vzor si Sabine vzal Rallye Světového poháru Londýn-Sahara-Mnichov v roce 1974, což byl vůbec první automobilový závod, který dvakrát projel Saharskou pouští.

Poprvé se závodníci postavili na start závodu, tehdy pojmenovaného Paříž-Alžír-Dakar 1979 už na sklonku roku 1978. Účastníci vyrazili na trať 28. prosince 1978 a do cíle v Senegalu dorazili 14. ledna 1979. Celkem bylo přihlášeno 182 soutěžících, kteří jeli 80 posádkách automobilů, na 90 motocyklech a v posádkách 12 kamionů. Trasa měřila 10 000 kilometrů. Závod dokončilo 74 účastníků, tedy 34 motocyklistů, 37 posádek aut a 3 posádky kamionů.

Všechny kategorie ovládli Francouzi. Kategorii motocyklů a celkové prvenství patřilo Cyrilu Neveuovi na Yamaze XT500. Nejrychlejším autem byl Range Rover V8 posádky Alain Génestier -  Joseph Terbiaut - Jean Lemordant. Kategorii trucků ovládla posádka Jeana-Francoise Dunaca s náklaďákem Pinzgauer.

Akce rychle stala populární, a to přesto, že už první ročník si vyžádal jeden lidský život. Obětí se stal motocyklista Patrice Dodin, francouzský emigrant v Africe, ztratil kontrolu nad svou Yamahou při úpravě helmy. Spadl s motorkou ještě před začátkem etapy Agadez-Tahoua, přičemž připádu narazil hlavou na kámen a utrpěl zlomeninu lebky. Byl převezen do nemocnice v Paříži, kde později zemřel.

O závod projevovalo zájem stále více startujících. V roce 1980 se na start postavilo 216 vozidel a v roce 1981 291. Na start se postavila i světoznámá esa motorsportu. Jako například Thierry de Montcorgé v vozem Rolls-Royce nebo jezdec Formule 1 Jacky Ickx s hercem Claudem Brasseurem v Citroënu CX v roce 1981, kdy závod vyhrál dvojnásobný vítěz Hubert Auriol, který později dokonce byl ředitelem Rallye Dakar.

V roce 1982 se závodu zúčastnilo již 382 závodníků, což je byl více jak dvojnásobek počtu startujících v roce 1979. Mezi jednu ze zajímavostí patří fakt, že na popud vítěze třídy automobilů z roku 1983 pilota F1 Jackyho Ickxe se Porsche v roce 1984 zúčastnilo Dakaru s celkovým počtem přihlášených 427. Německá značka vyhrála závod hned na první pokus díky Renému Metgemu, který předtím vyhrál v kategorii automobilů v roce 1981, zatímco Ickx skončil šestý.

Soutěž v roce 1986 poznamenala tragédie, když při havárii vrtulníku zahynula celá jeho posádka, včetně zakladatele a organizátora soutěže Thierry Sabineho.



V průběhu let, kdy se Rallye Dakar jezdila pod několika změněnými jmény a po změněných trasách, se také měnil vozový a motocyklový park. Od jen lehce upravených sériových vozů (Range Rover, Renault 4 Sinpar nebo Fiat Campagnola), motocyklů nebo kamionů, se startující postupně propracovali k tomu, že se extrémního závodu v současnosti zúčastňují s přímo k tomuto účelu postavenými speciály, vybavenými nejmodernější technikou.

V roce 2008 se mělo jet na trase Lisabon – Dakar, ovšem závod byl před startem zrušen, kvůli bezpečnosti. Důvodem byl fakt, že několik dní před startem došlo k teroristickým útokům v Mauritánii.

Od roku 2009 se rallye přesunula do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny a Chile, v roce 2012 k nim přibylo i Peru. Původní africkou trasu využíval méně rozsáhlý závod Africa Eco Race. Od ročníku 2020 se potom rallye přesunula do Saúdské Arábie.

V průběhu jednotlivých ročníků se dokázali velice významně prosadit také naši závodníci. Historicky prvním Čechem, který na Dakaru startoval byl v roce 1983 motocyklista Miroslav Kubíček, který jel pod švýcarskou vlajkou.

Tehdejšímu komunistickému režimu v někdejším Československu tato skutečnost samozřejmě nebyla po vůli, protože se jednalo o emigranta z roku 1968, a tak se o jeho startu a o samotném závodě nikde nepsalo.



První oficiální účast tak přišla až v roce 1985 s dvěma kamiony LIAZ. Posádku automobilu se startovním číslem 626 tvořila trojice Galland – Brzobohatý - Ing. Kovář, s číslem 627 startovala posádka Moskal – Joklík - Ing. Fencl. Moskalova posádka si dojela pro 13. místo.

Jiří Moskal startoval na Dakaru celkem čtyřikrát, v roce 1986 nedojel, v roce 1987 skončil mezi kamiony 3. a v roce 1988 si dojel mezi kamiony pro 2. místo.

Češi se rychle stali stálicí, jednou z dominantních národností s legendárními úspěchy. Karel Loprais (4. března 1949 – 30. prosince 2021) se stal celkem šestkrát vítěz kategorie kamionů, za což si vysloužil přezdívku Monsieur Dakar – Pan Dakar.



Karel Loprais startoval na Rallye Dakar celkem devatenáctkrát, a to od roku 1986 do roku 2006 přičemž triumf slavil v letech 1988, 1994, 1995, 1998, 1999 a naposledy v roce 2001. Všech svých závodních úspěchů, jak uvádí portál wikipedia dosáhl s vozem Tatra 815 poháněným přeplňovaným vzduchem chlazeným motorem Tatra T5-928 V8 v.č. 7 (1987–1988), resp. T3-930 V12, či kapalinou chlazeným Deutz BF8M 1015CP V8 (1998–2006), s hlavní i sestupnou převodovkou Tatra a klasickým „tatrováckým“ podvozkem.Josef Macháček čtyřikrát vyhrál kategorii čtyřkolek. V moderní éře se prosazují jezdci jako například Martin Prokop nebo Martin Macík, který s posádkou František Tomášek a David Švanda, v roce 2024 a v roce 2025 vyhrál kamiony, čímž navázal na tradici silných českých posádek.

Také Rallye Dakar 2026 má na startu velice početnou účast českých jezdců a posádek.

V kategorii kamionů startují: Martin Macík (Iveco Dakar EVO 04), Aleš Loprais(Iveco PowerStar), Martin Šoltys (Tatra Buggyra EVO 3), Karel Poslední (Tatra Buggyra EVO 3), Tomáš Vrátný (Tatra FF7), Michal Valtr (Iveco PowerStar), Tomáš Tomeček (Tatra) a Dušan Randýsek (MAN).

V kategorii Classic jedou: Matin Stopa (Tatra 815) a Ondřej Klymčiw (Mitsibishi Pajero).

Kategorii auta jedou: Martin Prokop (Ford Raptor T), Karel Trněný (Ford T1+), Aliyyah Kolocová (Ultimate Red-Lined) a Martin Koloc (Ultimate Red-Lined).

Mezi motocyklisty se představili: Martin Michek (Hoto), Milan Engel (Kove 450 Rally), David Pabiška (KTM), Jiří Brož (KTM), Martin Prokeš (KTM) a Dušan Drdaj (KTM).

Rallye Dakar je otevřena amatérům i profesionálům, přičemž profesionálové obvykle tvoří asi osmdesát procent účastníků. Rallye je také často kritizována za vysokou úmrtnost, zejména mezi diváky a místním obyvatelstvem, přičemž organizátoři se někdy snažili ztráty na životech nevinných lidí bagatelizovat.

Podle seznamu fatálních událostí Rallye Dakar v průběhu let zahynulo 79 lidí. O život přišlo 33 účastníků, přičemž nejvíce smrtelných úrazů utrpěli motocyklisté. Naposledy v roce 2024 Španěl Carles Falcón na konci druhé etapy, 7. ledna.

Falcón byl po těžké nehodě nalezen bez pulsu a byl letecky transportován do nemocnice Al Duwadimi. Utrpěl mozkový edém v důsledku zlomeniny obratle, zlomeniny pěti žeber, levého zápěstí a klíční kosti. Na následky zranění zemřel v nemocnici o osm dní později. Tragické nehody se nevyhnuli ani posádkám automobilů.

Závod přinesl smrt dalším 46 osobám z řad diváků, místních lidí, děti nebo novinářů a členů doprovodu.

Jak už bylo napsáno výše, jednou z obětí závodu se stal i jeho zakladatel a organizátor Thierry Sabine. K tragické události došlo 14. ledna 1986.

Ředitel TSO Sabine ve věku 36 let zahynul s celou posádkou vrtulníku, se kterým letělo pět lidí v době, kdy nad pouští zuřila poměrně silná písečná bouře. Vrtulník se snažil po přistání a následném startu letět vstříc evakuačnímu vozidlu, ale narazil při nízkém letu do velké (cca 150 metrů dlouhé a až 10 metrů vysoké) písečné duny. Stroj se po nárazu roztrhl a lidé v kabině neměli šanci na přežití.

Spolu s Thierry Sabinem zahynuli zpěvák Daniel Balavoine (33), novinářka Nathalie Odentová (25), rozhlasový technik Jean-Paul le Fur (35) a pilot François Xavier-Bagnoud (25). Spekulovalo o ukončení soutěže, ale zvítězil názor, že závodníci Sabineho památku nejlépe uctí dokončením rallye a vzpomínkovou akcí v Dakaru. Na místě nehody pak byl postaven prostý kamenný pomníček u akátu, který byl pojmenován jako Strom Thierry Sabineho.



Doposud a asi i nikdy nejvyjasněnou záhadou zůstane otázka, proč vrtulník vzlétl, přestože několik minut předtím posádka potvrdila vysílačkou, že čeká na evakuační vůz. Nedaleko místa nehody byl ale objeven otevřený balíček s obvazem a nelze tedy vyloučit, že někdo z posádky byl například uštknut hadem nebo štírem a že se tedy potřebovali rychle dostat do cíle i navzdory počasí.

Po nehodě prohlásil Bruno Bagnoud, otec zahynuvšího pilota, že v deníku jeho syna je mnoho záznamů o Sabineho příkazu nelétat v noci s vrtulníkem pro takové lety nepřizpůsobeným. Spekuloval také o tom, že vrtulník mohl být sestřelen.

Fakt, že jednou z obětí byl zpěvák Daniel Balavoine, dala vzniknout další fámě o tom, že byl zavražděn kvůli svému kritickému postoji proti vládnoucí francouzské garnituře.