Osudová chyba, plný autobus, desítky mrtvých a Vánoce v černém

Vánoční svátky, symbol klidu a pohody, se mohou proměnit v tragédii, která zanechá hluboké jizvy. Před 75 lety se v Podivíně na Břeclavsku odehrála nehoda, jež navždy změnila životy místních obyvatel. Tento smutný příběh připomíná, jak křehká může být radostná atmosféra Vánoc. Město Podivín se nachází asi osm kilometrů severně od Břeclavi. Žije v něm přibližně 2 900 obyvatel. Severovýchodním okrajem Podivína vede paralelně železniční koridor Brno–Břeclav (se stanicí Podivín), silnice II/425 a dálnice D2 (s nájezdem na 41. kilometru), které se zde mimoúrovňově kříží se silnicí II/422 procházející skrz město.

Dále odsud vede silnice III. třídy č. 42226 (Podivín – Rakvice), spojená s se silnicí II/425 krátkou spojkou III/42227. Dlouhodobě se podle portálu wikipedia plánuje výstavba obchvatu.

Mezi pamětihodnosti města patří kostel svatého Petra a Pavla, kaple svatého Cyrila a Metoděje, židovský hřbitov nebo zřícenina hradu. Mezi významné osobnosti města patří například novozélandský podnikatel a mecenáš a podivínský rodák Hugo Böhmer (1906 – 1996), nebo František Weber, takáže rodák z Podivína, bývalý válečný stíhací pilot čs. zahraničního letectva v RAF.

Poklidný ráz malého města byl velice výrazně narušen v adventní čas, 21. prosince 1950. Do života zdejších obyvatel totiž zasáhla jedna z největších dopravních tragédií někdejšího Československa. Stala se zde železniční nehoda, kdy došlo ke srážce projíždějícího rychlíku a autobusem ČSAD na zdejším železničním přejezdu. Oficiálně se uvádí, že při ní zahynulo 34 lidí a dalších 56 lidí bylo zraněno.

Autobus jel z Podivína do asi pět kilometrů vzdálených Velkých Bílovic. Na přejezdu se v 16.30 hodin střetl s rychlíkem č. 25 jedoucím z Bratislavy do Brna. Podle přímé účastnice nehody byl autobus před blížícími se vánočními svátky plný cestujících.

„Byla tam hlava na hlavě, snad devadesát lidí. Autobus byl tak přecpaný, že jsem se nemohla ani hnout. Jen si mlhavě pamatuju, že jsem vyletěla oknem ven a hlavou spadla na koleje,“ vzpomínala v textu pro portál E15 v roce 2010 Silva Zacharová, která nehodu jako zázrakem přežila.

Podle jejích slov místo nehody připomínalo bojiště. Nářky zraněných, kusy těl, které lemovaly trať. Všude krev a zmatek. Svědci později mluvili o hrůzných výjevech. Vlak totiž autobus rozpůlil a vláčel ještě několik desítek metrů.

Autobus ČSAD zastavil před železničním přejezdem se závorami, které byly stažené dolů kvůli tomu, že zde projížděl osobní vlak č. 708 a posunovací souprava, která se pohybovala v prostoru stavědla č. 1.



Když tyto přejely, signalista závory zvedl, přestože se k přejezdu v tu chvíli blížil ještě jiný vlak, a to rychlík č. 25. Autobus vjel po zvednutí závor na železniční přejezd směrem od Podivína, zároveň s protijedoucím nákladním automobilem ve směru k Podivínu.

Řidič autobusu snížil rychlost, aby uvolnil průjezd nákladnímu vozu, který ještě stihl včas opustit prostor. Následně ale došlo ke střetu přední části autobusu a rychlíku č. 25 v plné rychlosti, náraz autobus otočil a byl vlečen asi 15 metrů směrem ke stanici. Ve vzdálenosti asi 80 metrů od přejezdu pak ještě došlo k vykolejení lokomotivy vlakové soupravy.

„Celkem dvanáct automobilů převezlo těžce i lehce zraněné do valtické nemocnice. Bylo velkým štěstím, že nemocnice byla vybavena zdravotnickým materiálem, čímž na tento velký nápor raněných stačila. Místní rozhlas požádal  občany Valtic o okamžitou pomoc. Do nemocnice se dostavilo 20 dárců krve, navíc dorazila i transfuzní stanice s plazmou z Brna. Občané Valtic přenášeli raněné, řezali desky na pomocné postele a dlahy na zlomeniny, čímž pomohli přetíženému personálu,“ popisuje tragické okamžiky web města Podivína.

Byla padesátá léta a tak se stalo to, že představitelé tehdejšího komunistického režimu nikdy nezveřejnili přesný počet obětí, neoficiální zdroje mluvily o 45 mrtvých. V Úřední zprávě o železničním neštěstí u Podivína z 22. 12. 1950 se uvádí, že neštěstí si vyžádalo smrt 30 osob. Ale je pravděpodobné, že se tento počet o tři nebo čtyři osoby zvýší, až budou tělesné pozůstatky z trosek zcela vyproštěny. Zraněno bylo 56 osob, některé z nich velmi těžce.

Web města Podivín v sekci historie uvádí, že obětí adventního neštěstí bylo daleko více, než uvedla úřední místa. Zde se lze dočíst, že prosinec roku 1950 se zapsal do dějin Československa černým písmem. Představitelé tehdejšího politického režimu nikdy nezveřejnili přesný počet obětí neštěstí.

Text píše, že ve skutečnosti si kolize vyžádala celkem 56 zraněných a 47 mrtvých, a to: z Podivína 7, Velkých Bílovic 27, Moravského Žižkova 5, Prušánek 3, Brna 2, z Českého Brodu 1 a další 2 neznámé osoby.



Za neštěstím byl zkrat a osudová chyba hradlaře Eduarda Šukelta, který patřil mezi zkušené, na dráze sloužil 27 let. Ten dal volno rychlíku, který přijížděl od Břeclavi, ale zároveň zvedl závory na přejezdu a umožnil tak dát se do pohybu nákladnímu autu i osudnému autobusu.

Soud hradlaři vyměřil maximální možný trest, který mohl být v té době vynesen, a to pět let vězení. „Po třech letech ve věznici zemřel,“uvádí v textu z roku 2021 na portálu Denik.cz autor Jaroslav Krupka.

Na Štědrý den, tedy 24. prosince 1950, byl vypravený obětem neštěstí státní pohřeb. V Podivíně se jej účastnilo přes pět tisíc lidí. Obřad se konal před tamní radnicí, přijeli i členové tehdejší vlády. Břeclavský deník píše, že tehdejší náměstek předsedy vlády Zdeněk Fierlinger pronesl kondolenci prezidenta a vlády.

V prosinci roku 2020, k sedmdesátému výročí jedné z největších tragédií na železnici, odhalili představitelé Velkých Bílovic a Podivína památník obětem tohoto neštěstí. Stojí na místě bývalého přejezdu. Bohužel to bylo v dpbě covidové pandemie, a tak musela být zrušena původně plánová veřejná akce. Tragédie stále zůstává v mysli zdejších obyvatel.



Tragická událost v Podivíně byla jedním z největších železničních neštěstí u nás, ne však největším. Tím byla železniční nehoda u Stéblové ze 14. listopadu 1960, kdy se na trati Pardubice - Hradec Králové srazily dva vlaky a zahynulo 118 lidí. Třetí největší železniční tragédie se odehrála opět na Břeclavsku, a to u obce Šakvice, kdy se v noci na Štědrý den roku 1953 na trati Brno – Břeclav, srazil osobní vlak s rychlíkem. Při nehodě zemřelo 103 lidí a 83 jich bylo zraněno. Na vině byla hrubá nedbalost lokomotivní čety rychlíku, která byla silně opilá.