Auta, vlaky a další. V Litvínově se vyráběly klukovské sny, válka je rozdrtila

Litvínovská firma HUSCH, kdysi přední výrobce mechanických hraček, zůstává pro sběratele pokladem, i když ji veřejnost téměř nezná. Specializovala se na vláčky, koleje a doplňky, ale vyráběla i auta nebo tramvaje. Její slávu předčasně ukončila II. světová válka. Po dlouhá desetiletí se tvrdilo, že litvínovská továrna s názvem Heller & Schiller vyráběla hlavně kovové nádobí. Ovšem jak se ukázalo, nebyla to tak docela pravda. Kovové smaltované nádobí i další domácí zboží sice firma produkovala, ovšem pod značkou HUSCH, což byla zkratka názvu Heller & Schiller, vyráběla také mechanické hračky, které doslova dobyly svět. V sousedním Německu byly vyhlášené, vyvážely se totiž i do ciziny, dokonce i do USA nebo do Austrálie.

Firma HUSCH svým velkým rozsahem výroby, nápaditostí, designem, barevným provedením, kvalitou, ale hlavně příznivou cenou, patřila k nejvýznamnějším výrobcům plechových hraček v historii někdejšího Československa.

Byla významný konkurentem v té době proslulým německým firmám. „Hračky německých výrobců byly kvalitní, ale hodně drahé. Hračky z Litvínova byly také velice kvalitní, ale oproti německým nevýslovně levné," prozradil Miroslav Smaha, sběratel mechanických hraček a zakladatel muzea.

A právě díky sběratelům a nadšencům pro historické mechanické hračky se do dnešní doby dochovalo poměrně dost výrobků společnosti HUSCH. Díky výstavám v litvínovském zámku Valdštejnů se pak široká veřejnost mohla podrobněji seznámit s produkcí hraček ze zdejší továrny. Svou sbírku nejen hraček od Heller & Schiller zde představili Michal Widenský a Miroslav Smaha z Muzea technických hraček Velvary.

Ve většině případů se jednalo o lokomotivy, vláčky a vybavení kolejiště nebo válcovačky, tedy modely parních válců. Ale také o tanky, děla a protiletadlové kanóny.

Další výrobky značky HUSCH je možné vidět v Muzeu hraček v Krupce na Teplicku. Zde provozovatel muzea vystavuje z větší části různé typy aut, ať už osobních, v podobě limuzín, sedanů či coupé, nebo nákladních. Je zde k vidění také loď nebo tramvaj, ale i dobře známý parní válec, lidově válcovačka. V expozici si mohou návštěvníci prohlédnout například model motorového vlaku Slovenská strela, který zajišťoval expresní spojení Bratislavy s Prahou v letech 1936 až 1939.

Výroba plechových hraček se v Litvínově datuje už od roku 1864, kdy s ní začal Viktor Schlesinger. Po dvaceti letech tuto výrobu převzal Conrad Richter, jehož sídlo měla firma v č. p. 25 v zdejší Široké ulici, což je dnes ulice 9. května. Zde se vyráběly plechové předměty, z hraček především lokomotivy, vláčky, osobní a nákladní automobily, ale třeba i tramvaje. Pokračovateli výroby plechových hraček se pak stali bratři Emil a Viktor Hellerové.

Šéfem firmy byl Emil a vyrábělo se i smaltované nádobí a domácí zboží. Výroba hraček byla rozšířena poté, co do firmy vstoupil Ernst Schiller. Název se ustálil na Heller & Schiller, erste Oberleutensdorfer Blech und Metallwarenfabrik - Heller & Schiller, první hornolitvínovká továrna na plechové a kovové zboží. Společnost v letech 1907 - 1908 nechala postavit novou tovární budovu (č. p. 529) na vrchnostenském poli, jižně od města v Nádražní ulici. Bohužel, další výroba byla prakticky ukončena s podstoupení československého pohraničí hitlerovskému Německu v říjnu 1938 a následným příchodem II. světové války.



Když se rozhodlo o tom, že československé pohraničí bude na základě podpisu Mnichovské dohody vydáno hitlerovskému Německu, byla Hellerům a Schillerům továrna zabrána německou správou z důvodu, že rodiny byly židovského původu.

V průběhu II. sv. války pak musela, stejně jako další továrny podporovat válečný průmysl, takže z výroby hraček a nádobí přešla na vojenský materiál. Po skončení II. světové války už se v továrně výroba neobnovila.

Je známo, že Schillerovi odešli z tehdejšího Oberleutensdorfu do Prahy. Otec Ernst s manželkou byli později deportováni do koncentračního tábora, kde oba zahynuli. Své dva syny však stihli poslat do zahraničí, konkrétně do Jižní Ameriky. Oba se usadili v Chile, kde pracovali jako zemědělci.

Mladší Jiří Antonín (Georg Anton), který se narodil 22. října 1919 v tehdejším Oberleutensdorfu (Horní Litvínov), se za II. světové války přihlásil do naší zahraniční armády, kde se stal příslušníkem čs. zahraničního letectva RAF.

V Anglii se Jiří Antonín měl setkat s několika bratranci. Například s Hansem Osterreicherem a jeho bratrem Herbertem z Teplic, s letcem Felixem A. Hellerem ze Slaného nebo Tomášem Glaserem, rodákem z Prahy a synem továrníka z Velimi, který narukoval do Československé obrněné brigády.

Jiří Antonín Schiller na Britských ostrovech poznal také svou manželku Gerdu Evu, rozenou Hellerovou, dceru JUDr. Ervina Hellera z Mostu, která se dostala do Anglie posledním transportem Nicolase Wintona z Prahy. Její rodiče a mladší sestra byly zavražděni v transportu do Malého Trostince.

V srpnu roku 1945 se Jiří Antonín Schiller s dalšími čs. zahraničními letci vrátil do vlasti, jako příslušník 311. čs. bombardovací perutě RAF. Krátce mohl být správcem statku Červený dvůr v Lounech, než byl komunisty vyhozen. Poté pracoval na statku v Mnichově u Loun. Zemřel po peripetiích s komunistickým režimem na infarkt 9. června 1951.

Starší ze synů Carl Robert se narodil se 26. srpna 1915 v Berlíně. V Jižní Americe zůstal. Až do 70. let minulého století totiž žil v chilském Santiagu. Po Pinochetově puči však musel prchnout ze země. Odjel do Anglie, kde se usadil a pracoval jako ředitel hotelu Richmond v městě Bath. Dne 20. listopadu 1976 zde zemřel.Bohužel úplnou anabázi rodiny Viktora Hellera se zatím nepodařilo zjistit. Jedná se pouze o drobné střípky. Například z kroniky Litvínova z roku 1941 lze vyčíst, že Viktor Heller byl označen za bývalého československého legionáře z I. světové války.

Skutečnost však byla taková, že jím nebyl. V rejstříku čs. legionářů figuruje pouze jeho bratr Emil. Po osudech rodiny Hellerových pátrali také historikové ze Severočeského leteckého archivu Most, ale nic dalšího se jim nepodařilo vypátrat.

V roce 1941 psal Rudolf Lill, kronikář Oberleutensdorfu, že firma Heller & Schiller poté, co ji převzal Kurt Schmidt z Berlína Halensee, přešla do arijských rukou.

Výrobní hala po válce posloužila jako první jídelna pro nedaleký závod Benar Litvínov, aby v druhé polovině 60. let minulého století byla zbourána a namísto ní postaveny tři věžové panelové domy v dnešní Mostecké ulici.



V roce 2021 vyšla publikace s názvem Fenomén továrny Heller & Schiller: Historie výroby hraček HUSCH v Horním Litvínově. Jejími autory jsou Manfred Hellmich, Miroslav Smaha, Michal Widenský. Kniha má 129 stran a obsahuje převážně barevné ilustrace, mapy a faksimile.