Před padesáti lety získal poslední titul šampióna a stále ho nikdo nepřekonal

Giacomo Agostini, známý jako božský Ago, je legendou silničních motocyklových závodů s patnácti tituly mistra světa. Letos si připomínáme 50 let od jeho posledního triumfu, který dosáhl na brněnském okruhu. Tento milník je příležitostí znovu ocenit jeho přínos pro svět motorsportu. S počtem 122 vítězství v 223 závodech a 15 tituly mistra světa je jedním z velikánů historie závodů silničních motocyklů. Jeho jméno se stalo symbolem výjimečnosti a velikosti, kde se talent spojil s cílevědomostí a tvrdou prací. Dnes 83letý Giacomo Agostini je zkrátka legenda jak má být! Doposud jeho rekordních patnáct mistrovských titulů nikdo nepřekonal.

Giacomo Agostini se narodil 16. června 1942 na severu Itálie v městě Brescia v Lombardii. Rodina pocházela z Lovere, kde jeho otec pracoval v místní městské radě. Byl nejstarší ze čtyř synů. Zpočátku startovat v závodech tajně, protože otec neschvaloval možnou synovu motocyklovou závodní kariéru a dělal vše, aby ho přesvědčil ať nezávodí.

Portál AMA Motorcycle Hall of Fame uvádí, že aby mohl v mládí začít závodit, potřeboval k tomu svolení rodičů v podobě podpisu. Agostini tedy zašel k notáři a řekl mu, že se chystá závodit na motorce.



„Notář, který byl přítelem rodiny, řekl jeho otci, že Giacomo je hodný chlapec a že je to dobrý sport, a aby jeho otec podepsal. Notář chápal pojem cykle racing jako cyklistické závody, nikoli jako motocyklové, a tak otce přesvědčil, aby podepsal,“ píše se na webu AMA Motorcycle Hall of Fame. Mladý Giacomo tak mohl zahájit svou později vynikající kariéru v závodech silničních motocyklů.

V roce 1963 Agostini vyhrál italský šampionát v kategorii 175 ccm s motocyklem Morini. Svou šanci našel, když tovární jezdec stáje Morini Tarquinio Provini opustil tým a šel jezdit pro Benelli. Hrabě Alfonso Morini si mladého Agostiniho najal, aby pro něj jezdil. V roce 1964 Agostini už vyhrál italský titul v kategorii do 350 ccm. Už po prvních závodech zaujal tovární tým MV Agusta, od kterého dostal nabídku, aby dělal náhradníka Mike Hailwoodovi v seriálu mistrovství světa. Hailwood se pro něj stal jakýmsi mentorem.

Ihned po vstupu do velkých motocyklových závodů dostal dnes již legendární přezdívku Ago. Svůj první velice výrazný dojem zanechal Ago v roce 1965, když na německém Nürburgringu s tříválcovým strojem o objemu 350 kubických centimetrů zvítězil hned při jeho prvním startu. V tom roce mu jen těsně unikl jeho možný první titul mistra světa.

V sezoně 1965 sváděl velký souboj s Jimem Redmanem z Hondy. V posledním závodě v japonské Suzuce ještě v posledním kole vedl, ale motorka ho zklamala, takže dojel nakonec až pátý a titul mistra světa tak patřil Redmanovi.

V sezoně si ještě dokázal připsat další dvě vítězství, dvě třetí a jedno páté místo ve Velkých cenách. Zisk 32 bodů mu vynesl druhé místo v celkové klasifikaci.

Sezona ale nebyla jen o „třistapadesátkách“. Druhé místo si Ago v roce 1965 vyjezdil také v kategorii do 500 kubických centimetrů. Tady vyhrál Grand Prix Finska a dojel si pro druhá místa v Německu, Holandsku, Belgii, NDR, Československu a při Národní ceně v Monze. Získal 32 bodů.

Po Hailwoodově odchodu k Hondě se Agostini stal pro MV Agusta jezdcem číslo jedna. A v roce 1966 přišel i první titul mistra světa, když se stal vítězem kategorie do 500 ccm. V kategorii do 350 ccm vybojoval druhé místo. V následujícím roce 1967 si zopakoval výsledek. Stal se mistrem světa v pětistovkách a vicemistrem v třistapadesátkách.

Následovalo období let 1968 až 1972, kdy Agostini doslova kraloval startovnímu poli, protože v každém roce se stal mistrem světa jak v kategorii do 350, tak i v kategorii do 500 kubických centimetrů.

Až v roce 1973 se stal pouze šampiónem mezi jezdci třídy do 350 ccm. V kategorii do 500 ccm skončil třetí. Také v následující sezoně 1974 znovu opanoval „350“, ale v „500“ skončil až čtvrtý. Důvodem bylo zranění a technické problémy To už ale nehájil barvy týmu MV Agusta, ale jezdil v barvách japonské Yamahy.

Při svém prvním startu za japonskou továrnu vyhrál závod Daytona 200, čímž pomohl upevnit reputaci závodu jako jednoho z nejprestižnějších na světě. V roce 1975 se vzpamatoval a získal titul v kategorii 500 ccm, což bylo poprvé, co dvoutaktní stroj vyhrál královskou třídu.

Ve své druhé sezoně u Yamahy, tedy v roce 1975 vybojoval svůj poslední a v pořadí již 15. titul mistra světa, a to ve třídě 500 ccm. Bylo to poprvé v historii, co dvoutaktní stroj vyhrál královskou třídu půllitrů. Mezi jezdci kategorie do 350 ccm skončil druhý.

Poslední titul mistra světa z roku 1975 mu patřil díky čtyřem vítězstvím, a to ve Francii, Německu, v Itálii a Finsku. Druhý skončil v Holandsku a při posledním závodě sezony při Grand Prix Československa na Masarykově okruhu v Brně, kde si dopomohl k zisku titulu světového šampióna.

Závod vyhrál Phil Read. V podniku startovali také českoslovenští jezdci, a sice Peter Baláž a Bohuslav Staša. Bohužel, ani jednomu se ale nepodařilo závod dokončit.

• Ve třídě do 350 ccm: 1968, 1969, 1970, 1971, 1972, 1973 a 1974.
  
• Ve třídě do 500 ccm: 1966, 1967, 1968, 1969, 1970, 1971, 1972 a 1975.
  
• Vítěz Tourist Trophy - Isle of Man: 10x, poprvé v roce 1966, naposledy v roce 1972.

V sezoně 1976 Agostini prostřídal stroje značky MV Agusta a Suzuki. Ročník už ale znamenal ústup ze slávy, stejně, jako další sezona 1977, kterou odjezdil v obou svých oblíbených kategoriích se strojem Yamaha.

V letech 1975 až 1977 startoval také mezi motocykly do 750 kubických centimetrů se strojem Yamaha v seriálu vytrvalostních závodů Formula 750 Championship, avšak bez výraznějších úspěchů.

Za svou motocyklovou kariéru se Giacomo Agostini zúčastnil 16 prestižních, ale velice nebezpečných závodů Isle of Man Tourist Trophy, kde vybojoval celkem 10 vítězství.



Startoval zde pravidelně od 60. let. Triumfoval zde v Senior TT 500 cm3 i Junior TT 350 cm3. V 1972 přišla definitiva a po sérii smrtelných nehod se rozhodl na závodech TT už nikdy nestartovat a byl podle portálu Runder první, kdo kritizoval jejich bezpečnost.

Stejně jako někteří bývalí motocykloví závodníci, například Jean-Pierre Beltoise, John Surtees nebo Mike Hailwood, i Agostini závodil ve vozech Formule 1. V roce 1978 se zúčastnil závodů F1, které nebyly zařazeny do šampionátu. V evropské sérii Formule 2 závodil s vozem Chevron B42-BMW a v britské sérii Aurora Formule 1 s vlastním týmem a vozem Williams FW06. Automobilovou kariéru ukončil v roce 1980.

V roce 1982 se Agostini vrátil k motocyklovým závodům, a to jako manažer týmu Marlboro Yamaha. V této roli získal s Eddiem Lawsonem tři tituly v kategorii 500 ccm a vedl mnoho úspěšných jezdců, včetně Graemea Crosbyho a Kennyho Robertse.

Pod jeho vedením jezdci vyhráli mistrovství Daytona Formule 1 v roce 1982 (Crosby), Daytona Formule 1 v letech 1983 a 1984 (Roberts) a Daytona Superbike v roce 1986 (Lawson). Mezi lety 1986 a 1990 také vedl tým Marlboro Yamaha 250ccm s jezdci jako Luca Cadalora, Martin Wimmer a Alex Crivillé, kterého znají i naši motocykloví pamětníci ze startů v ME silničních motocyklů do 125 ccm, například z Autodromu v Mostě.

Od roku 1992 působil Agostini jako manažer továrního závodního týmu Cagiva, a to až do roku 1994, kdy Cagiva odstoupila z mistrovství světa. Agostiniho poslední sezonou jako manažera týmu byl rok 1995, kdy vedl tým Honda 250ccm s Dorianem Rombonim jako jezdcem.



Po odchodu na zasloužený odpočinek ale nezahálí. I přes vyšší věk, letos oslavil 83. narozeniny, je stále k vidění na některých motoristických podnicích a nevyhýbá se ani Česku. Například loni v létě byl hostem na výstavišti v Kroměříži nebo při Bugatti Grand Prix ve Zlíně.

• Giacomo Agostini: Celkem 15 titulů, z toho 8 v královské třídě (dnes MotoGP).
  
• Valentino Rossi: 9 titulů celkem (7x MotoGP, 1x 250ccm, 1x 125ccm).
  
• Marc Márquez: 6 titulů v MotoGP.
  
• John Surtees: Jeden z mála jezdců, kteří získali tituly jak v silničních motocyklech (včetně tří titulů ve třídě 350 ccm a čtyř v 500 ccm), tak v automobilových závodech Formule 1. 

Za úspěchy, kterých Giacomo Agostini mezi motocyklovými jezdci v průběhu své 17leté kariéry dosáhl, ho AMA (American Motorcycle Asociation) označila za „...možná největšího jezdce Grand Prix všech dob“. V roce 2000 byl uveden do Síně slávy MotoGP jako legenda, a v roce 2010 byl za své motocyklové úspěchy jmenován legendou mezinárodní motocyklové federace FIM. V roce 2005 byl po něm, jako pocta mnohonásobnému šampiónovi, pojmenován motocykl MV Agusta F4 1000 Ago. Agostini se dostal i na poštovní známku, kterou v roce 1969 vydal Jemen. Má také svou dlaždici na chodníku u kruhu Jerez, kde je připomínán jeho 15. titul mistra světa.