Teklo do ní a zapadávala do bláta. Přesto si Avii Furgon hasiči oblíbili

Hasičské vozy s logem Avia, které po desetiletí sloužily ve zbrojnicích po celé republice, stále neřekly své poslední slovo. Modely jako Avia A30 DVS-12 či A31K DA12 zůstávají ikonami mezi zásahovými vozy. Jaká je budoucnost těchto legendárních automobilů a co je činí tak výjimečnými? Spíše pro přepravu materiálu, náhradních dílů a rovněž k dopravě dalších členů hasičského družstva na potřebné místo sloužily po celá desetiletí za socialismu a i řadu let po jeho pádu Avie Furgon s označením A 20 či později A 21.

„Moc speciálního vybavení se v nich nevyskytovalo," uvádí Ivan Monev, který je odborníkem na vozy letňanské značky Avia a provozuje specializované muzeum v Panenských Břežanech nedaleko hlavního města.

Typické provedení hasičského furgonu z posledních let výroby si můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

Často se podle něho pouze domontovaly další sedačky za přední řadu, někdy se za přepážku v zadní části instalovaly speciální pohyblivé lišty, které umožňovaly lepší manipulaci s přenosnou stříkačkou. „Bylo to zapotřebí, však ta stříkačka vážila více než sto kilogramů," přidává svoji osobní vzpomínku současný profesionální hasič Milan Janeček.

Vnitřní uspořádání mělo spoustu verzí, které často vznikaly i svépomocí podle specifických požadavků jednotlivých hasičských sborů. Proto se navzájem částečně liší i exempláře, které jsou dodnes zařazeny do vozového parku tří vesnických hasičských sborů v západních Čechách. Konkrétně jde o obce Želčany, Malinec a Rabí.

Samotný furgon se nevyráběl v Letňanech. Tam pouze připravili podvozek s pohonnou jednotkou a kabinou, v niž ovšem chyběla zadní stěna. Následně vůz putoval na Slovensko, kde v Žilině dostal konečný tvar.

Způsob výroby také není nezajímavý, jak ve své knize Avie Licence Saviem uvádí její autor David Hloušek. Jak známo, tak Avie byly původně v licenci vyráběné kopie francouzské automobilky Renault. Tato společnost kromě klasických valníků vyráběla také celokovové furgony, které navíc byly oblíbené, protože plnily roli současných velkých dodávek.

Jenže, jak píše David Hloušek, „předmětem licenční dohody s Renault Savidem nebyla technologie na výrobu tohoto provedení. Proto vyvíjela Avia od roku 1974 náhradní řešení."



Nakonec se dospělo k tomu, že bočnice budou tvořit rošty potažené plechem a střecha se vyrobí z laminátu a přišroubuje. Nakonec se ukázalo, že takové vozy jsou sice aerodynamické a díky tomu i docela rychlé, navíc si osádky pochvalovaly menší hlučnost, ale zase do nich poměrně často a hodně zatékalo.

Další nevýhodou byla absence diferenciálu na zadní nápravě. Kvůli tomu se prý často stávalo, že hasiči s furgonem po sjetí ze silnice třeba na louku zapadli do bláta.

Teprve v osmdesátých letech československé instituce odkoupily od Francouzů původní technologii na výrobu furgonů a tento typ se pak kompletně montoval v pražských Letňanech. Karosérie pak byla mnohem tužší, což se logicky projevilo na prodloužení životnosti.

Kromě těch hasičů nacházely furgony využití i jinde. Existovaly například sanitní varianty, pojízdné dílny a policie je využívala například jako pojízdné výslechové místnosti.