Jen pár kilometrů a budeme tam… Tato věta může díky mikrospánku skončit tragédií

Letní dovolené lákají tisíce rodin na dlouhé cesty za odpočinkem, avšak nedostatek spánku a snaha o rychlý příjezd mohou vést k nebezpečnému mikrospánku. Tento fenomén se v letních měsících stává častou příčinou dopravních nehod, což zvyšuje riziko pro všechny účastníky silničního provozu. Jak se vyhnout těmto rizikům a zajistit bezpečnou cestu? Dá se říct, že je to taková letní klasika. Rodina vyráží na zahraniční dovolenou autem a protože se říká, že v noci se jede nejlépe a není tak hustý provoz, odjíždí se navečer.

Cestování přes noc má své výhody, ale i nevýhody. Pokud řidič není dostatečně odpočatý a vyspalý, netrvá dlouho a objeví se mikrospánek.

Podle analýzy se v červnu a červenci tvoří mikrospánek za volantem více než 2,1 % všech nehod. Cesta se tak stává rizikovou, zvláště, když řidič věří, že poslední úsek už „nějak dojede“.

Podle analýzy Portálu nehod mikrospánek nebo usnutí řidiče během jízdy zavinily v období let 2014 až 2025 více než 18 tisíc havárií, přesné číslo je 18 570. Ročně tak v průměru dojde k 1 548 nehodám, které zaviní usínající řidič. Riziko má výrazný sezónní průběh.

„Nejrizikovější jsou červen a červenec. V obou měsících tvoří mikrospánek nebo usnutí řidiče více než 2,1 procenta celkové nehodovosti, tedy přes 2 200 havárií v každém z nich. Pro srovnání: v lednu připadá na mikrospánek 1,1 procenta nehod,“ uvádí Marek Sibal, datový analytik společnosti DataFriends, která provozuje Portál nehod.



Letní převaha není podle něj překvapivá. Právě v červnu a červenci přibývá cest na dovolenou, víkendových návratů i delších přesunů po dálnicích. Řidiči často sedají za volant po krátkém spánku nebo po celém dni v práci.

Do toho přichází horko, jednotvárná jízda a snaha dojet do cíle bez zdržení. Únava se pak může změnit v krátký výpadek pozornosti dřív, než si člověk připustí, že už nemá řízení plně pod kontrolou.

„Rizikové jsou i konkrétní hodiny. Největší podíl na celkové nehodovosti má mikrospánek kolem třetí hodiny ranní, kdy tvoří více než 6 % všech nehod. Právě noc ukazuje, jak zrádná může být jízda v době, kdy je provoz slabší. Prázdnější silnice mohou působit bezpečněji, tělo je ale nastavené na odpočinek. Pokud řidič jede déle ve stejném tempu, stačí krátké polevení pozornosti a z běžné cesty se stává krizový moment,“ vysvětluje Jan Chalas ze společnosti DataFriends, která provozuje Portál nehod.

Rozložení nehod v jednotlivých dnech a hodinách
Zajímavý je pohled na rozložení nehod v jednotlivých dnech v týdnu, kde nejvyšší počet nehod je patrný v pondělí (2 991 nehod). Pak následuje víkend a pátek (okolo 2 700 nehod). Právě o víkendu, konkrétně v neděli, je i nejvyšší podíl na celkové nehodovosti (2,21 %). Nejrizikovější čas nehod z důvodu mikrospánku/usnutí řidiče během jízdy je 6. hodina ranní (důvodem může být návrat z nočních směn) a odpoledne mezi 14. a 15. hodinou. V podílu na celkové nehodovosti však vychází jako nejhorší (nejvyšší podíl nehod z důvodu usnutí na všech nehodách) čas okolo 3. hodiny ranní (přes 6 % všech nehod). Zdroj: Data Friends - Portál nehodMikrospánek obvykle nepřijde jen tak, bez náznaku. Jen jeho předzvěsti vypadají tak obyčejně, že je řidiči často přejdou stejně samozřejmě jako přejedou další kilometr silnice.

Varovné signály:
• · často zíváte, pálí vás oči nebo se vám zavírají víčka
• · hůř držíte jízdní pruh a častěji korigujete směr
• · nepamatujete si poslední kilometry
• · později reagujete na auta před sebou
• · mine vás odbočka nebo dopravní značka
• · probralo vás cuknutí hlavou nebo náhlé leknutí.

Začíná to zíváním, pálením očí nebo potřebou pořád měnit polohu v sedadle. Člověk se častěji napije, sáhne po ovládání klimatizace, zvýší hlasitost rádia. Může mít pocit, že se soustředí, ale poslední úsek cesty mu splývá. V hlavě se objeví zvláštní prázdno: jel, držel směr, ale zpětně si nevybaví, co se na silnici dělo.

Později se únava propíše do řízení. Auto se přiblíží k čáře, řidič začne drobně korigovat směr, později brzdí nebo si všimne značky až na poslední chvíli. Výrazným varováním je cuknutí hlavou. To není probuzení, po kterém je možné bezpečně pokračovat. Je to signál, že tělo už přestává držet bdělost.

Tři až patnáct vteřin, během kterých člověk za volantem zcela vypne, může mít katastrofální následky, které si řidič a spolucestující mohou nést po zbytek života. Téměř polovina řidičů je ale přesvědčena, že se s únavou během jízdy dokáže vypořádat sama.

Namlouvají si, že překonání únavy je otázkou síly vůle, což není pravda. „Přesvědčení řidiče, že ovládá svou únavu, je pouhou iluzí. Naopak, únava ve skutečnosti ovládá jeho,“ varuje portál Ty to zvládneš.

Ten také doporučuje, že při prvních náznacích únavy a hrozícím mikrospánku by měl řidič okamžitě zastavit.

Co pomáhá před cestou:
• · nevyjíždět na dlouhou trasu po celém dni v práci
• · dopřát si před odjezdem skutečný spánek
• · naplánovat pauzy už při plánování trasy
• · počítat s rezervou, kolonami i horkem
• · domluvit střídání řidičů předem.

Myslí se na bezpečném místě. Měl by vystoupit, projít se, napít se a dát tělu změnu. Pokud se člověku zavírají oči, má potom největší smysl alespoň krátký spánek. Po probuzení je potřeba chvíli počkat, než se řidič skutečně probere. Sednout hned zpátky za volant může znamenat, že se ospalost rychle vrátí.

„Monotónnost jízdy ve spojení s únavou ovlivňuje i typ komunikací, na nichž nejčastěji dochází k nehodám způsobeným mikrospánkem. Nejvyšší podíl má na dálnicích, kde usnutí řidiče nebo mikrospánek tvoří 7,6 % všech nehod (3 616 případů). U silnic I. třídy činí tento podíl 4,01 %, u silnic II. třídy 2,44 %,“ komentuje Marek Sibal, datový analytik společnosti DataFriends, která provozuje Portál nehod.

Dálnice totiž řidiče často ukolébá pocitem kontroly. Provoz je plynulejší, směr se mění méně často a dlouhé úseky nevyžadují tolik drobných rozhodnutí jako jízda ve městě nebo na členité silnici. Právě to může být problém. Pozornost postupně slábne, zatímco rychlost zůstává vysoká.

Mikrospánek patří také k závažnějším příčinám dopravních kolizí. Lehkým zraněním končí 36,53 % těchto případů, zatímco u všech havárií je tento podíl přibližně 18,3 %.

Těžké zranění se objevuje u více než 3,1 % nehod způsobených mikrospánkem nebo usnutím řidiče, u celkové nehodovosti zhruba u 2,2 procenta. Úmrtím potom skončilo 0,46 % těchto havárií.

Závažnost souvisí s tím, co se při mikrospánku děje. Řidič nereaguje jen pomaleji. Na krátký okamžik nereaguje vůbec. Auto tak může pokračovat bez brzdění, bez korekce směru a bez snahy vyhnout se překážce. Několik vteřin výpadku stačí k tomu, aby kolize měla vážné následky.

Většina řidičů ví, že mikrospánek je nebezpečný. Problém nastává ve chvíli, kdy se riziko začne týkat právě jich. Najednou se zdá, že ještě pár kilometrů nevadí, že další benzinka je blízko, že doma už to člověk dospí.

Bezpečné rozhodnutí může být nepříjemné. Zastavit, když posádka spí. Vzbudit druhého řidiče. Přiznat, že dnes už to dál nejde. Změnit plán, i když to naruší příjezd. Právě taková rozhodnutí ale často rozhodují o tom, jestli dlouhá cesta skončí jen pozdním příjezdem, nebo karambolem.