Pamatujete si TAZ Neretvu? Dnes už zapomenutý minibus stál na základech z Avie

TAZ Neretva je dnes téměř zapomenutý minibus z konce 80. let minulého století. Tento netradiční autobus kombinoval podvozek z československé Avie s jugoslávskou karoserií a patří mezi poslední společné projekty socialistického automobilového průmyslu. Malý autobus měl ambici nabídnout modernější a komfortnější dopravu pro menší skupiny cestujících, nakonec ale zůstal spíše raritou. Proč se slibná výroba nikdy nerozjela naplno? Technika nákladních vozů Avia se v průběhu desetiletí využívala i pro jiné typy vozidel. Leckteré se navíc nevyráběla v Československu, nýbrž na území spřízněných socialistických zemí. Jedním z posledních projektů byl vcelku pohledný malý autobus TAZ Neretva.

Projekt tohoto autobusu se začal rodit v roce 1987 v tehdejší Jugoslávii, v podniku s názvem Tvornica Avtobusa Zagreb. Druhou část svého jména vozidlo převzalo od známé místní řeky.

VIDEO / Pohled do interiéru můžete vidět v tomto videu:

Autobus dostal poměrně atraktivní tvary. Konstrukce karosérie byla svařena z ocelových profilů, povrchové díly ale byly hodně různorodé. Konkrétně boční panely se lisovaly z ocelového plochu, přední a zadní partie vznikla z polyesterového laminátu a dveře zase z hliníku.

Na délku minibus měřil pět metrů a čtyřicet tři centimetrů, rozvor byl 2680 milimetrů, šířka 2100 a výška 2674 milimetrů. Prázdný vůz měl hmotnost 4 130 kilogramů, maximální přípustná hmotnost se udávala 6480 kilogramů.

Jednalo se tak o podstatně větší model než v případě TAZu 1500. Tento typ montovaný v trnavské továrně byl totiž jen pokračovatelem hodně letité Škody 1203.

Poměrně značná část jugoslávského vozidla měla ale československý původ. Podvozek totiž Neretva převzala z nákladního auta Avia A21.1. Ze stejného modelu pocházelo také pohonné ústrojí. Šlo tedy o čtyřválcový vznětový motor s objemem 3,6 litru s výkonem 83 koňských sil.

Točivý moment přenášela na zadní kola pětistupňová převodovka. Na stokilometrovou maximální rychlost vůz těsně nedosáhl. Byla o jeden kilometr v hodině nižší. Každých sto kilometrů z nádrže ubylo 11,5 litru nafty.

Původně byla Neretva vymyšlena pro 13 cestujících a jednoho řidiče. Ten do autobusu nastupoval vlastními dveřmi na levé straně. Pro cestující byly určeny dveře na pravé straně za přední nápravou.



Cestování v TAZ Neretvě muselo být na tehdejší dobu poměrně komfortní, pokud pomineme nevysoké tempo jízdy. Na zadní nápravu se totiž montovalo vzduchové odpružení a vzduch v interiéru ochlazovala klimatizace.

Kromě autobusu existovala také verze sanitka. Tu jugoslávská firma vyvíjela společně s naší Chiranou. Na zádi se pak ocitly dvoukřídlé dveře a vpředu zůstaly jen tři sedačky. Dva kusy tohoto vozu zkoušela pražská záchranná služba. Ovšem nadšena z nich údajně nebyla a ani je nenasadila do ostrého provozu, Následně skončily v rukou soukromníků.

Původně se počítalo s tím, že by spolupráce mezi Avií TAZ fungovala jaksi na principu výměnného obchodu. Tedy z Československa by do Jugoslávie proudily podvozky s pohonným ústrojím a zpět by putovala polovina kompletních autobusů.

Jenže, než se vše stihlo zrealizovat, přišel rok 1989. Po něm pak podobné projekty skončily. Přesto ale, jak uvádí odborník na Avie David Hloušek ve své knize Avie Licence Saviem, ještě ve druhé polovině devadesátých let vznikl nápad na dodávky dalších podvozků do TAZu v Záhřebu.

Tentokrát mělo jít o základ Avie A 31 Turbo. Měly se využít pro o něco větší autobus s kapacitou 20 lidí. Ovšem k realizaci nikdy nedošlo. Chorvatský TAZ pak v roce 2000 zkrachoval.

Zdroj: Deník.cz