Tatra 613 s chromem na karosérii se loučila před 40 lety. Pak přišla éra plastů

Automobil Tatra 613 dostal během svého svého více než dvacet let trvajícího životního cyklu velké množství různých variant. Některé z nich vznikly jen jako prototypy nebo v sérii čítající několik kusů. Běžné provedení limuzíny sloužící obvykle pro převážení nejrůznějších funkcionářů se vizuálně proměnilo až po bezmála deseti letech od zahájení produkce. V současné době přichází facelift běžně vyráběných osobních vozů zpravidla po čtyřech až pěti letech od zahájení výroby. V socialistických zemích, a Československo nebylo výjimkou, se mnohá auta montovala bez zásadnějších inovací třeba i více než deset let.

V původní verzi měla Tatra 613, jejíž výroba započala v roce 1975, na karosérii opravdu hodně chromových dílů. Lesklý kov se nacházel jak na náraznících, tak i na lištách na bocích, chromové byly dokonce i rámečky kolem čtyř předních světlometů a vnější zpětné zrcátko.

Po pěti letech sice přišla modernizace, ta se však navenek neprojevila. Tatra 613-2 dostala úspornější verzi motoru a díky montáži bezpečnostních pásů na přední i zadní sedadla a doplnění opěrek hlavy, se stala také bezpečnější.

Na verzi, která následovala, se můžete podívat do naší fotogalerie

Nová verze, která původně nesla označení 613-2 model 1984, se poprvé představila veřejnosti v září roku 1983 na brněnském strojírenském veletrhu. V následujícím roce se název proměnil na 613-3. Do zahájení výroby ale v tu dobu chyběl stále ještě více než rok. Nakonec první kusy vyjely z bran pobočného závodu Tatra Příbor až v lednu roku 1986.

Nejvíce viditelnou změnou byly nárazníky na obou koncích vozu vyrobené z plastu. Plastová a jinak tvarovaná byla také čelní maska. Poklice na kolech už také byly z umělé hmoty, stejně jako vnější zpětné zrcátko. Právě kvůli použití tohoto materiálu se v lidové mluvě nové verzi začalo říkat Plasťák, zatímco ta dřívější bývala Chromka.



Dřívější vodorovné blinkry vpředu se změnily na velké se svislou orientací. Dozadu se zase místo úzkých koncových svítilen montovaly široké vroubkované kryty světel. Ty už lidé mohli spatřit dříve - na přehlídkovém kabrioletu a verzi Special určené pro ty nejvýznačnější představitele tehdejšího komunistického režimu.

Na přídi sice zůstaly dva páry světel, avšak ty blíže k rohům se zvětšily z původního průměru 130 milimetrů na 160 milimetrů. K dalším viditelným úpravám patřilo odstranění větracího trojúhelníkového okénka z předních dveří.

K úpravám na pohonné jednotce ani na na dalších mechanických dílech tehdy nedošlo. A tak i nadále zadní kola limuzíny roztáčel vzadu umístěný vzduchem chlazený osmiválec se zdvihovým objemem 3,5 litru a s výkonem 168 koňských sil. Díky němu mohla Tatra jet rychlostí až 190 kilometrů v hodině, z nuly na sto dokázala zrychlit během 11,4 sekundy.

Tento typ se produkoval šest let. Do roku 1991 spatřilo světlo světa celkem tři tisíce Tater 613-3. Následovníkem byl logicky ty 613-4.

Kromě standardních kusů se podle knihy Martina Kupce Tatra - osobní automobily na plakátech - ve druhé polovině osmdesátých let vyrobily rovněž desítky luxusněji vybavených exemplářů. Sloužily zejména pro převážení zahraničních delegací. Montovala se do nich například z USA dovezená klimatizace, pasažéři uvnitř měli k dispozici také radiotelefon a před zkoumavými pohledy běžných občanů je chránily jak zatmavená okna, tak i stahovací roletky.