S Volkswagenem Golf GTI v zeleném pekle: Jak bezpečně projet nejtěžší silnici

Skutečná prověrka řidičských schopností. Tak se často mluví o více než dvacet kilometrů dlouhém závodním okruhu, který se odborně nazývá Severní smyčka Nürburgring. Ve skutečnosti se fakticky jedná o zpoplatněnou veřejnou silnici, která se v dnešní době využívá hlavně pro ladění jízdních vlastností do sériové výroby přípravovaných osobních automobilů. Vyzkoušeli jsme ji za volantem Volkswagenu Golf GTI ve verzi Clubsport. Za dva roky uplyne sto let od doby, kdy byl dokončený okruh Nürburgring vybudovaný v německém pohoří Eifel pod hradem Nürburg. Byl speciálně vyprojektovaný nejen pro pořádání závodů automobilů a motocyklů, ale současně pro testování nových typů vozidel. A od té doby se vlastně nic nezměnilo.

Když k okruhu přijíždíte, nemůžete si nevšimnout mnohých budov se známými logy z prostředí automobilového světa. Svá vývojová a testovací centra zde mají automobilky (třeba i Hyundai), výrobci pneumatik i dalších dílů pro vozy.

Právě pro testování se okruh využívá po drtivou většinu provozní doby. Když máte čas a chuť, tak můžete z řady vyhlídkových míst sledovat, jak se většinou v maximálním tempu po závodní dráze řítí do výroby připravované nové typy jak evropských, tak čím dál více i čínských značek.

Osobně jsem měl možnost vidět i čínský model Xiaomi SU7 Ultra, který tu právě zajížděl rekordní časy pro kategorii sériových osobních elektromobilů a nakonec zvládl 20,8 kilometru dlouhou trať ujet za zhruba 7 minut a pět sekund. A navíc spoustu více či méně maskovaných exemplářů zkoušených Mercedesů, Mini, Land Roverů a dalších značek. Některé z nich si můžete prohlédnout na snímcích v naší rozsáhlé fotogalerii s vysvětlujícími popisky.

V mezidobí se buď pořádají závody, jízdy účastníků nejrůznějších klubových akcí nebo také takzvané turistické jízdy. Ty se, mimochodem, pořádaly, od samého počátku existence okruhu.

Při nich může na tento okruh vyrazit každý, kdo má řidičský průkaz a vůz v náležitém technickém stavu. Jedinou podmínkou je, aby dokázal vyvinout maximální rychlost alespoň 130 kilometrů v hodině. Helmu na hlavě mít nemusíte.



A tak se zde v jednom okamžiku na dráze pohybují třeba ultrasportovní verze Porsche 911 nebo (při mé návštěvě) rodinné auto za rozumnou cenu - Hyundai i30 kombi.

Na parkovišti před začátkem jízd jsem viděl opravdu různorodé automobily. Včetně třeba letité britské poštovní dodávky. Ovšem tento Renault Kangoo, jak jsem měl možnost vidět, měl pod kapotou motor připravený specialisty sportovní divize Renaultu, namontovanou sekvenční převodovku, závodní tlumiče a náležitě upravenou geometrii kol s nasazenými okruhovými pneumatikami.

Na okruhu jsem se vydal jedno čtvrteční odpoledne. Ve všední den je tady, podle se zdejšími poměry více obeznámenými kolegy z řad motoristických novinářů, volněji. Obvykle bývají účastníci turistických jízd vpouštěni na dráhu od 17 hodin a k dispozici mají následující dvě hodiny, někdy dvě a půl hodiny. O víkendech, tedy v sobotu a v neděli, se často jezdí od rána až do večera. O víkendu ale bývá poplatek za jedno kolo o pět eur vyšší. Místo všednodenních 30 se platí 35 eur.

Já jsem na okruh vyrazil s Volkswagenem Golf GTI v aktuální verzi Clubsport. Sportovně upravený Golf s dnes kultovním označením GTI se poprvé představil v roce 1976. Příští rok tedy bude mít tento model již padesátiletou tradici.

Clubsport, který jsem již měl možnost v předcházejících měsících zkoušet několikrát v tuzemských podmínkách, je pro nadšené řidiče, kteří jednak nemají k dispozici několika milionové sumy a jednak tento vůz chtějí používat i pro každodenní jízdy.

Na druhou stranu, je to už auto, jehož motor umí vyprodukovat tři sta koní, má pro sportovní jezdění připravenou geometrii kol, odlehčená kola, výkonnější brzdy, elektronický diferenciál a v mém případě také příplatkové koncovky výfuků Akrapovič. Prskavý a bublavý zvuk, který se z nich line, uším petrolheada skutečně lahodí. Je to samozřejmě auto s pohonem pouze předních kol, ale i díky tomu se s ním dá lehce zvládnout i situace, kdy jste nejdříve v nájezdu do zatáčky příliš optimističtí.

Úderem 17. hodiny jsem se zařadil do kolony, která se posouvala směrem k vjezdovým závorám. Jsou tři a za nimi je krátký úsek omezený kužely. Teprve po zhruba třech stovkách metrů se vám otevře celá šířka trati a můžete sešlápnout pedál plynu na maximum. Ovšem brzy přijde první utažená pravotočivá zatáčka, následuje levá a začnete si říkat, že tohle nebude žádná sranda.



Na trati je oficiálně celkem 73 zatáček, z nichž je více než polovina pravotočivých a některé mají doslova světoznámé názvy. Třeba Bergwerk, v niž před padesáti lety málem uhořel Niki Lauda, Liščí nora, Ex-mlýn (zde zahynul manžel Elišky Junkové a fakticky tak skončila i závodnická karosérie této závodnice) a hlavně Carraciola karusel. Je to téměř kruhová klopená zatáčka, na jejímž vnitřku jsou hrbolaté betonové panely. Původně tu prý býval jen příkop, jímž slavný německý závodník projížděl a byl tak rychlejší než všichni jeho soupeři.

Okruh je složitý proto, že se špatně orientujete, kde se právě nacházíte. V podstatě všude kolem je jen les a žádné zjevné orientační body, podle nichž byste třeba mohli zjistit, kde začít brzdit nebo, kde se nachází vrchol zatáčky. Často vjíždíte do zatáčky a nevíte, kde a jakým způsobem bude končit, často přejíždíte slepé horizonty, na trati s více než třistametrovým převýšením jsou i prudká klesání a stoupání.

Právě tohle všechno je důvodem, proč se sem vydat i s autem, které se normálně na závodní trať moc nehodí. Nordschleife má totiž rozhodně schopnost z vás udělat lepšího řidiče. A troufám si to tvrdit se svojí více než čtyřicetiletou řidičskou praxí a s mnoha odježděnými kilometry nejen na běžných silnicích, ale také na okruzích.

Občas vás brzdí pomalejší a trošku nepředvídatelně jedoucí jiná vozidla a často se naopak snažíte uhýbat třeba Porsche 911 GT3 RS, které řídí profesionální závodník a veze zájemce, který si za to zaplatil. Jedno kolo na sedadle spolujezdce přijde na 400 eur. Pokud byste takové auto chtěli řídit, přijde zapůjčení s koučem na sedačce spolujezdce na čtyři kola na dva tisíce eur. Kdyby vám stačila jízda v malém Porsche Cayman, pak by totéž stálo polovinu.

Když jsem na Nordschleife jezdil já, byla většina řidičů ostatních vozů poměrně ohleduplná. Rozsvícením pravého blinkru mi často dali vědět, že o mně vědí a nechají se předjet. Totéž jsem se snažil dělat i já. Samozřejmě vždy pouze zleva.

Jedno kolo tu speciál Porsche z Le Mans v roce 2018 zvládl ujet za 5 minut a 19 sekund. Odborníci říkají, že všechny časy pod deset minut za kolo se dají považovat za slušné, což znamená průměrnou rychlost přes 120 kilometrů v hodině. A to prosím na silnici, která má charakter okresky. Náš Golf by to měl umět za zhruba osm minut. Ale takhle rychlý jsem pochopitelně nebyl. Jednak ten čas byl dosažen na volné trati a navíc za volantem seděl závodník. Tím samozřejmě nejsem.

Navíc při turistických jízdách je kromě filmování, fotografování, telefonování a dalších věcí zakázáno také měření času. Přesto jsem se ale na hodinky podíval a můžu prozradit, že k oné desetiminutové hranici mi v cíli chyběl ještě solidní počet desítek sekund. To ale až po pátém kole. Ani v něm jsem ale rozhodně neměl pocit, že bych okruh znal. Prý na seznámení potřebujete alespoň sto kol. V přepočtu na peníze je to cca 75 000 korun. A to ještě nepočítám náklady na benzín. Nádrž v Golfu jsem během těch pěti kol téměř úplně spotřeboval.

Měl jsem totiž štěstí na to, že jsem v podstatě stále mohl jet plným tempem. Nikde se kvůli havárii nerozsvítily žluté zpomalovací vlajky, natož ty červené. V cíli jsem byl opravdu spokojený s volbou vozu pro takový zážitek. Rozhodně jsem v GTI Clubsport necítil nejistě. Je skvěle čitelný i pod plnými brzdami, elektronický diferenciál si dokáže poradit s přenosem veškerého točivého momentu na kola i při snaze o razantní akceleraci na výjezdu z oblouku. Brzdy vždy stíhaly a řízení je téměř chirurgicky přesné.

Pak jsem jen dojel na vyhlídkové místo a sledoval, jak si na nejnizším místě tratě a také řídičsky velmi složitém místě u jediného možného výjezdu u Adenau (kromě prostoru cíle) vedou další vozy, kterým ještě pohonné hmoty nedošly nebo stačily znovu dotankovat.

Právě poblíž tohoto místa jsem měl také rezervováno ubytování. Přece jen dojet zpět do Česka zpátečních sedm set kilometrů jsem si v noci už netroufal. Ceny za klasický pokoj se snídaní nebo třeba za večeři a pivo nejsou zase až tak moc odlišné od českých zvyklostí.

Druhý den jsem navíc chtěl vidět ještě zbytky druhé části původního okruhu (málokdo totiž ví, že kromě severní smyčky existovala také jižní, která se z velké části zlikvidovala při stavbě moderního závodního okruhu Nürburgring) a rovněž muzeum. To se nachází v obrovském areálu u nového okruhu a jsou zde k vidění ta nejrychlejší auta z minulých čtyřidadvacetihodinovek, koutek věnovaný skvělé jezdkyni Sabine Schmitz nebo třeba vítězný Renault F1 Michaela Schumachera. Vstupné do Ringwerku je 12 eur.

A kdo by chtěl vidět něco méně souvisejícího s motorismem, může se vypravit třeba na bývalý císařský hrad Nurburg, ze kterého je skvělý výhled na okolí.