Nejděsivější zastávka v Evropě? Hora křížů v Litvě je symbolem odporu a boje

Na severu Litvy, nedaleko města Šiauliai, leží jedno z nejzvláštnějších míst Evropy, které láká i milovníky roadtripů. Hora křížů působí na první pohled děsivě, ve skutečnosti je však silným symbolem víry, odporu a svobody. Pro řidiče představuje unikátní zastávku na cestách po Pobaltí – mystické místo s více než 100 tisíci kříži, jehož atmosféru jinde nezažijete. Hora Křížů je umělý pahorek, který se nachází 11 km na severoseverovýchod od centra krajského města Šiauliai na severu Litvy. Při cestě autem počítejete minimálně s půlkou dne. Podle webu mapy.cz trvá nejrychlejší cesta mez mála 12 hodin. Trasa je dlouhá 1226 kilometrů.

Trasa vede okolo Hradce Králové, přes Vratislav, Varšavu, Lomži, Kaunas a Šiauliai.



Z Hory křížů u litevského města Šiauliai jde na první pohled hrůza, protože připomíná něco jako obří pohřebiště. Dokonce se opakovaně dostává do výběrů nejděsivějších míst světa. Její účel je však jiný. Hora je jednak křesťanským poutním místem, ale také symbolem odporu Litevců vůči okupačnímu sovětskému režimu, v čemž spočívá její velké poselství.

V litevštině její název zní Kryžiai Kalnas. „Znesvěcená, ale nikdy zničená, zapálená, ale nikdy nespálená hora je mocným symbolem víry, naděje a svobody,“ nabízí charakteristiku místa web lithuania.travel.

Historikové připomínají, že první kříže byly na místě vztyčeny v první polovině 19. století na památku obětí polského listopadového povstání z roku 1831, které tam byly pohřbeny. Jako další byly na tomto místě pohřbeny oběti dalšího polského povstání z roku 1863.

Podívejte se, jak to vypadá na Hoře křížů

Ještě na počátku 20. století se na místě tyčilo zhruba 100 křížů. Počet se však navyšoval. Poutníci z Litvy i dalších zemí nosili další a další. Společenský význam místa tak prudce rostl. V době, kdy byla Litva součástí SSSR, se soudruzi pokusil místo několikrát zlikvidovat. Přece jen šlo o nežádoucí náboženský a národní symbol, který se do socialistického zřízení absolutně nehodil.

Kříže proto byly opakovaně zničeny buldozery, ale místní obyvatelé se s tím odmítli smířit a  vždy je opět vztyčili.  Tak silné bylo jejich odhodlání, které přineslo i úspěch. Za éry Gorbačova po roce 1985 snahu o zničení režim vzdal. Význam místa neunikl ani papeži Janu Pavlu II., který pro Horu křížů v roce 1993 osobně  věnoval dřevěnou sochu Krista.

Dnes je Hora křížů cílem řady turistů i poutníků z celého světa, kteří na ni přinášejí stále nové kříže. Nejčastěji ze dřeva, některé jsou však i kovu, kamene či plastu. Mnoho lidí, kteří se v místě pohybovali, hovořili o zvláštní energii, která z místa vystupuje.

„Na tak mystickém a esoterickém místě mne ovládl takový klid a pocit spokojenosti a pohody, že podobně vyladěnou náladu jsem již hodně let neměl. Ani tak vysokou osobní míru posvátné úcty jsem ještě v životě nezažil.Ani v Římě či Jeruzalémě mě neovládly podobné pocity jako na Hoře křížů v Litvě. Snad proto, že obě zmíněná města jsou přeplněná církevními modlami, které já osobně spojuji s notnou dávkou lží a pokrytectví,“ svěřil se pro web national-geographic.cz reportér Mark Eslem. Zdůraznil, že vznikla přičiněním obyčejných lidí. Tím je jedinečná a neopakovatelná.