Kutil mění auta na obyťnáky. Postel za pár korun udělá ložnici v oktávce i SUV

Češi objevili nový hit cestování. Místo drahých obytných dodávek vyrážejí na roadtripy v obyčejných autech a boom minimalistického vanlife naplno dorazil i do tuzemska. Kutil ze Studénky Štefan Tomka dnes přestavuje Octavie, SUV i kombíky na praktické pojízdné ložnice, se kterými lze přespat téměř kdekoliv. Chytré vestavby do osobních aut navíc stojí zlomek ceny klasického obytného vozu a Češi je využívají na ryby, festivaly i cesty po Evropě. Spousta lidí má v garáži prostě jen běžné rodinné auto. I proto se dnes trend obrací k maximálnímu minimalismu – cestovat nenápadně, levně a s tím, co už člověk vlastní. Přesně na tento boom vsadil i konstruktér Štefan Tomka ze Studénky, jehož projekt Tomstyle.cz plní sny tuzemským dobrodruhům, kteří chtějí vyrazit do světa „na divoko“.

Muž, který dal světu slovo Vanlife:

Celý jeho příběh přitom začal u jednoho obyčejného Citroënu Berlingo. „Bylo to rok před covidem,“ vzpomíná usměvavý řemeslník na moment, kdy kouzlu nezávislého cestování sám propadl. Původně pracovní auto na převoz zboží ho rychle inspirovalo k experimentům.

„Chtěl jsem cestovat. Tak jsem si do Berlinga navrhl a vyrobil první spací vestavbu. Postupně jsem vyvinul tři verze, než to bylo stoprocentní,“ vypráví muž, který dnes ve své dílně dokáže proměnit v ložnici téměř jakýkoli kufr.

Když se se svým vylepšeným autem poprvé ukázal v kempu, okamžitě vzbudil poptávku. Kamarádi i úplně cizí lidé chodili, nahlíželi dovnitř a ptali se: „To je super, postavil bys mi to taky?“ A tak se zrodilo jeho podnikání.

Právě následná pandemie covidu o pár měsíců později pak radikálně změnila pohled Čechů na cestování. V době tvrdých restrikcí, zákazů a lockdownů lidé zoufale hledali způsob, jak uniknout z šedi reality a čtyř stěn.



Vzhledem k tomu, že hotely, penziony i kompletní turistické resorty zůstaly dlouhé měsíce nekompromisně uzamčené, stalo se vlastní auto jedinou legální vstupenkou ke svobodě a do přírody. Tento masivní hlad po nezávislosti přivedl k vestavbám tisíce nových nadšenců a nastartoval trend, který trvá dodnes.

„Lidé dnes už nehledají zbytečný luxus a drahé pozlátko. Chtějí v první řadě praktičnost. Jde jim o to, aby byl v autě chytře využitý každý centimetr a všechno fungovalo na první dobrou,“ vysvětluje ze zkušenosti Tomka.

Jeho slova potvrzuje i fakt, že si našel specifickou a v Česku nesmírně populární díru na trhu – klasická osobní auta a kombíky, nejčastěji Octavie nebo menší SUV. Do těchto vozů navrhuje a vyrábí vestavby, tedy rošty, postele či doplňkový nábytek.

Nejde o kompletní stavbu obytných aut „na klíč“ včetně izolací a elektroinstalací, což je doména celých týmů lidí, ale o chytré a dostupné řešení pro každého. Cena se pak podle náročnosti zákazníka a typu vozu pohybuje od 35 tisíc korun u větších aut až po nízkonákladové varianty pro osobní vozy.

„Konkurence mezi velkými obytňáky je velká, proto jsem se zaměřil i na osobáky. Nedávno jsem dělal vestavbu například pro jednoho rybáře z Hradce Králové, který má Škodu Kamiq. V noci se chytat nesmí, takže po půlnoci si jde jednoduše lehnout do auta, počká tam do čtyř do rána, a když se pak zase může chytat, jde rovnou k vodě. Nemusí nikam složitě přejíždět,“ popisuje různorodost zakázek Tomka.

Mnoho řidičů menších aut řeší prostorový deficit kempingovými předstany, jenže ty s sebou nesou zásadní háček. Ne všude si totiž člověk může předstan postavit – na mnoha místech v Evropě je to už považováno za nelegální táboření, které policie tvrdě pokutuje.

S vestavbou od Tomky je ale člověk naprosto svobodný. Dokud spí skrytý uvnitř vozu a kolem auta nic nerozkládá, legislativně se jedná pouze o legální parkování.Celá konstrukce pro osobní vozy je navíc vymyšlená jako vyjímatelný rošt.

„Není to v autě uchycené napevno. Legislativně se to bere jako náklad, který můžete v autě běžně převážet. Jen je potřeba myslet na to, že na STK musíte přijet s prázdným autem bez nákladu v kufru,“ upozorňuje konstruktér.



Výroba vestavby do osobáku vyžaduje přesné plánování. Neexistuje univerzální šablona. „Každý typ auta má jinou výšku sklopených sedaček vůči podlaze kufru, a proto jsou vestavby na každý model čistě individuální záležitostí,“ vysvětluje Tomka technické detaily.

Zároveň s úsměvem dodává, že do úplně každého auta se spací rošt z logických důvodů nevejde. „Lidé občas chodí, jestli bych jim to neudělal do Fabie, Scaly nebo dokonce do malého Citiga. Tam je ale celé auto zkrátka moc krátké. Spací plocha vestavby začíná od konce předních sedaček po hranu kufru a standardně potřebujeme délku kolem 195 centimetrů. V těchto malých modelech by se dospělý člověk vleže zkrátka nevešel a koukaly by mu nohy ven z kufru,“ usmívá se konstruktér.

V čem je přístup konstruktéra ze Studénky skvělý, to je možnost otestovat si vestavbu na vlastní kůži ještě předtím, než za ni člověk utratí peníze. U nejčastějších typizovaných modelů, jako jsou Škoda Octavia nebo Kodiaq, totiž nabízí možnost si systém nejdřív zapůjčit na zkoušku.

„Lidé si to u mě půjčí, aby zjistili, jak se jim v tom spí a jestli jim to vyhovuje. Pokud jsou spokojení a vestavbu si u mě objednají, cenu za ten pronájem jim odečtu z finální částky. Kupují tak systém absolutně bez rizika,“ vysvětluje strategii.

Cena za toto elegantní řešení je přitom víc než příznivá. Základní rošt vyjde zhruba na 6500 korun bez matrace. Obrovskou výhodou je, že matrace je skládací. Celá vestavba se i s matrací vejde pro převoz čistě do kufru, takže auto zůstává plnohodnotným pětimístným vozem pro běžný den. Na místě z něj pak během dvou až tří minut rozložením vytvoříte pojízdnou ložnici.



Za celou značkou stojí pouze Štefan Tomka sám. Žádný velký tým, žádná neosobní korporace. Všechno dělá vlastníma rukama – od návrhu po finální začištění dřeva. Ročně takto zvládne vyrobit desítky roštů do osobních aut a několik kusů vestaveb do větších vozů.

Do Škodovky má rošt hotový za čtrnáct dní. „Práce je dost. Abych všechno stíhal, spoustu věcí a univerzálních dílů si předpřipravuji v zimě mimo sezónu, kdy je v dílně klid. Na jaře, když to vypukne, už jen montuji a upravuji konfigurace podle přání,“ říká.

Inspiraci pro nové vychytávky čerpá po celém světě – hlavně na internetu. „Skroluju videa na sociálních sítích, kde člověk vidí spoustu nápadů. Něco se použít dá hned, něco potřebuje určitou konstrukční úpravu. U mých výrobků musí být v první řadě stoprocentní praktičnost, ale zároveň se vždy snažím o to, aby byl poměr mezi užitnou hodnotou a designem dokonale vyvážený.“

A kam až Tomkovy zlaté ručičky české cestovatele donesou? „Dostal jsem fotky od jedněch mladých lidí, kteří v mé vestavbě ve škodovce projeli za měsíc celou Evropu. Přes Rakousko do Itálie, pak to otočili nahoru přes Švédsko, Finsko, Norsko a pobaltské státy zpátky přes Polsko. Podle fotek byli až úplně nahoře na Lofotech. To člověka opravdu zahřeje u srdce,“ uzavírá s hrdostí Štefan Tomka.



Sám teď přesedlal z věrného Berlinga do většího Renaultu Trafic, který mu slouží jako ideální prostor pro zkoušení nových prvků. Do obytných aut a dodávek se totiž čím dál více přenášejí technologie, které byly původně navrhovány spíše pro klasické chytré domácnosti.

Energetická soběstačnost pomocí solárních panelů je dnes už u camperů standardem, ale možnosti jdou dál. Ovládání nezávislého topení, osvětlení nebo kontrola stavu vody a baterií pohodlně přes aplikaci v telefonu či tabletu, nebo dokonce rozsvěcení světel hlasem – to všechno jsou prvky, které v moderních obytných vozech nacházejí své pevné místo.

Ve své pojízdné laboratoři si tyto systémy zkouší i Tomka, aby byl připraven, až tento trend naplno dorazí i k jeho zákazníkům. Pokud ho tedy potkáte v létě někde na polském pobřeží nebo na rockovém festivalu v Liberci, můžete klidně nahlédnout pod pokličku toho, jak se ve Studénce krotí prostor na čtyřech kolech.

Život a cestování v dodávce není žádným produktem moderní instagramové doby. Kořeny tohoto fenoménu sahají už do 50. let 20. století, kdy se na silnicích objevil legendární Volkswagen Transporter T1, přezdívaný „Bulli“.

Právě tento vůz se později stal symbolem svobody, nezávislosti a alternativního životního stylu. V 60. a 70. letech si jej oblíbilo hnutí Hippies, které spojilo cestování s minimalismem, komunitním životem a odporem vůči konzumní společnosti. Samotný hashtag#vanlife však výrazně zpopularizoval až americký fotograf a designér Foster Huntington.

V roce 2011 opustil práci designéra u společnosti Ralph Lauren, přestěhoval se do upraveného vozu Volkswagen T3 Syncro a začal své cestování sdílet na sociálních sítích pod tímto dnes již kultovním označením.

Z původně alternativní subkultury se během následujících let stal celosvětový trend. Výrazný růst přišel zejména během pandemie covidu-19 v letech 2020 a 2021, kdy se rozšířila práce na dálku a mnoho lidí začalo hledat větší svobodu, nezávislost a možnost cestovat bez pevného zázemí.