To je hadrák, pane! Legendární Velorexy opět vyjely do ulic na tradičním srazu

Tříkolový Velorex, přezdívaný hadrák nebo hadraplán, patří mezi nejikoničtější veterány české motoristické historie. Jeho netradiční konstrukce s plátěnou karoserií stále budí pozornost, i když z běžného provozu téměř zmizel. Milovníci této motoristické legendy se tradičně setkávají na srazech, kde ožívají nejen nostalgické vzpomínky, ale i samotné stroje. V Blansku se uskutečnil už 34. ročník populárního srazu Velorexů, který přilákal fanoušky z celé republiky i ze Slovenska. Nechyběla ani spanilá jízda městem a raritní kousky, které si jejich majitelé kdysi postavili doslova „na koleně“. V neděli se nedaleko blanenské radnice koná sraz s pořadovým číslem třicet čtyři. „Běžný provoz už jízdu ve Velorexech příliš neumožňuje. Takže se je snažíme ukazovat na veřejnosti hlavně při srazech. Zároveň jde o setkání party kamarádů. Do Blanska přijeli i fandové z Čech nebo ze Slovenska. V koloně pak před polednem uděláme spanilou jízdu městem,“ říká Deníku před zahájením akce předseda mezinárodního klubu Ivo Fajman.

Velorexům propadl už před lety. Nedávno se vrátil z týdenního čundru. O Velorexech napsal knížku a pořádá srazy. „Aktuálně mám doma dva. Ale není to o tom, kolik jich člověk má, ale co pro tuto značku a komunitu lidí dělá,“ usmívá se v neděli dopoledne na parkovišti v lokalitě Poduklí více než dvoumetrový muž.

Vystavené stroje si v drobném dešti se zájmem prohlížejí skupinky příchozích. Velkou pozornost strhávají dvě vozidla, která si před desítkami let původní majitelé vyrobili sami doma na koleně. Obsáhlý odborný komentář si bere na starost Radim Tauber z Chocně. „Je to fajn akce. Jsme tu s rodinou poprvé. Když se řekne Velorex, hned se mi vybaví hadrák nebo hadraplán,“ hlásí pan Ivo z Blanska v doprovodu partnerky a syna.

Na sraz přijíždějí v bezmála sedmdesát let starém stroji manželé Jan a Jana Grycovi z Blanska. Podle vyprávění řidiče se jedná o vůz, který si v mládí pořídil jako první.

„Chtěl jsem po vojně nějaké auto. Něco s pedály, ne motorku. Koupil jsem si tehdy Velorex, který odstavil původní majitel do kopřiv. Neměl plachtu a netočila se mu kola. Postupně jsem si ho opravil a začal v něm jezdit. Mám ho dodnes. Když je pěkně, tak podnikáme výlety po okolí, ale nikam daleko. Plus jezdíme na srazy,“ popisuje svého veterána Jan Gryc.

Manželka hned dává k lepšímu několik historek z cestování netradičním vozidlem. „Vozil mě v něm, když jsem byla těhotná. Všichni říkali, že to dítě vytřepu předčasně. Ale všechno dobře dopadlo. Manžel zase při cestě na sraz do Jedovnic zastavili policisté. Ve Velorexu jeli dva dospělí a v koši tři děti. Vyřešilo se to naštěstí domluvou,“ vzpomíná v dobré náladě na zážitky z minulosti Jana Grycová.