Zatímco řemeslníci a firmy na západ od našich hranic si již od padesátých let mohli vybírat z poměrně široké nabídky dodávek, u nás byla po drtivou většinu socialistické éry k mání pouze jedna jediná. Škoda 1203 se začala vyrábět právě před 50 lety – 5. června 1968 sjel z výrobní linky závodu ve Vrchlabí první exemplář.
Že takový typ vozu je pro budování socialistického hospodářství potřeba, věděli komunističtí vůdci již od poloviny padesátých let. Zaměstnanci automobilky ve Vrchlabí tedy dostali za úkol dodávku vyvinout. Skutečně se snažili a během dvou let sestrojili několik prototypů.
Pak se ovšem příslušní funkcionáři rozhodli, že přednost by měl dostat vývoj "lidového" osobního automobilu, z něhož se později vyklubala Škoda 1000 MB. Vývoj na budoucí "dvanáctsettrojce" proto šel na dva roky k ledu.
Na sklonku roku 1960 vznikl sice první vůz, který již měl většinu rysů shodných s automobilem, který má většina z nás v paměti, ale ještě trvalo celých osm let, než se skutečně začalo s výrobou. Například v roce 1962 byl postaven prototyp na tehdejší dobu skutečně moderní sanity, za další čtyři roky dokončili vývoj pohřebního furgonu.
Ani tehdy ještě nebylo vyhráno, vůz sice byl vyvinut a schválen do výroby i do provozu, ale zjistilo se, že ho vlastně není kde vyrábět. Například produkci motorů dostal na starost podnik Kovosmalt Trnava, kde předtím vyráběli domácí spotřebiče.
Auto mnoha neduhů
Výsledný produkt nebyl zrovna příkladem kvality.
Výkon motoru na naložený vůz nestačil, často se přehříval a jízdní vlastnosti se i s ohledem na tehdejší poměry nedaly chválit. "Při popojíždění v koloně bylo nutno otevřít kryt motoru a chladit ho vodou z připravené nádoby. Rotující větrák pak páru rozstřikoval po celé kabině," vzpomíná na jeden z mnoha neduhů dlouholetý uživatel tohoto stroje.
Prvních pět let Škoda 1203 sjížděla jen z výrobní linky ve Vrchlabí, pak tento automobil souběžně montovali jak dělníci v tomto východočeském městě, tak i ve slovenské Trnavě. Zatímco ve Vrchlabí produkce skončila v roce 1981 navždy, Škoda TAZ, jak zněl oficiální název, se dožila konce tisíciletí.
V té době už měla i plastové nárazníky a některé exempláře třeba i dieselový motor Volkswagen.
Definitivně poslední kusy vznikly díky iniciativě podnikatele Romana Jirouše ze Žacléře. Ten dodnes zajišťuje opravy a výrobu některých náhradních dílů.
Více o jednotlivých verzích a řadu zajímavostí o tomto voze naleznete v popiscích v naší fotogalerii.